Péče o osoby s postižením se s věkem komplikuje. Vhodných zařízení je ale jako šafránu

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Rodiny, které pečují o dítě s mentálním postižením, mají zcela specifické problémy, které je odlišují od ostatních pečujících. Z tohoto důvodu tvoří víceméně uzavřenou skupinu, která si vzájemně pomáhá a vytváří si mezi sebou těsné vazby. Jak sami rodiče říkají, toto sdílení informací pro ně bylo v období, kdy se dozvěděli diagnózu svého dítěte, nejdůležitější.

Dnešní svět se díky dostupnosti informací zmenšil, a my se tak můžeme alespoň on-line setkávat s daleko větším počtem lidí než dřív. Máme k dispozici nepřeberné množství tipů, rad a odkazů, kde je nalezneme. Jedním z nich je www.spmp.cz. My se dnes chceme dotknout jedné oblasti, která trápí rodiče pečující o své, již dospělé, děti s mentálním postižením. Tou oblastí je stáří, které s sebou přináší zdravotní problémy a neschopnost dál pečovat. S věkem ubývá sil i těm nejsilnějším z nás a potřeba klidu se zvětšuje. Rodiny, kterým stačí několikahodinové vystřídání při péči, mohou v Kyjově využít Denního stacionáře v Centru sociálních služeb nebo terénní odlehčovací službu Global Partner Péče. Tam, kde už ale péči nezvládají, případně pečující zemře, stojí před těžkým rozhodnutím – co dál? Pobytové sociální služby pro osoby s mentálním postižením většinou odrazují rodiny svou velikostí. Přemístění zhruba padesátiletého člověka, který má snížené intelektové schopnosti v kombinaci se sníženou adaptací na sociální prostředí, z domova do zařízení ústavního typu se většinou neobejde bez komplikací.

Jaké bydlení si tedy rodiče pro své děti představují? Je jím tzv. chráněné bydlení. Dům, kde žije několik osob s postižením v domácnosti, jak ji všichni známe, s individuální podporou pracovníků. Tato zařízení ale vznikají v ČR velmi pomalu. Domov Horizont, který v Kyjově poskytuje pobytové sociální služby pro danou cílovou skupinu, toto chráněné bydlení má, ale pouze pro osoby s lehčím postižením. Pro ty ostatní, kteří mají kombinovaná postižení (např. poruchu autistického spektra) a potřebují tzv. zvláštní režim, možnost neexistuje. Možná někde na druhém konci republiky s dlouhým seznamem čekatelů.

Článek byl převzat z Kyjovských novin