Regionální portály Brněnska slaví 1. dubna dvacet let existence

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Rozhovor se zakladatelem Martinem Horkým o vzniku a historii regionálních portálů. Vzpomíná na působení v Impact Hub Brno, kde se mu podařilo volnočasovou aktivitu přetvořit v ziskový projekt a na neúspěchy, které překonával. Hovoří také o tom, jak souvisí rozvoj portálů s jeho několikaletým pobytem v Japonsku, a kterak péče o regionální oblasti ovlivňuje celou společnost.

Kdy se poprvé objevily Regiony Brněnska a za jakých to bylo okolností?
Značka Regiony Brněnska přišla až později. Je to zastřešující pojem pro všechny regionální portály, které dnes provozujeme. Spravujeme celkem 21 webů a bylo pro nás trochu komplikované vysvětlovat zákazníkům, co vlastně děláme. Proto vzniklo označení RegionyBrněnska.cz.

První portál byl pro region Rosicko, který navazoval na časopis E-METRO vydávaný v mé rodné obci Zastávka.

Spousta věcí, které souvisí s portály, vznikla náhodou. Samotný nápad začít vydávat časopis E-METRO byl takový hec s kamarádkou Katkou Rusnákovou. Na apríla v roce 2001, kdy měla narozeniny, jsme vydali první číslo. Dělali jsme si srandu, že Zastávka bude mít také metro, nejenom gymnázium.

 
S počátkem regionálních portálů souvisí také rekonstrukce Masarykovy studánky poblíž Zastávky. Jak to bylo?

Kromě toho, že jsem profesí datový inženýr, jsem dlouho působil v neziskové organizaci Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska. Rozhodli jsme se tehdy, že zrekonstruujeme Masarykovu studánku, která byla zarostlá, dobové plakety československého prezidenta Masaryka a amerického prezidenta Wilsona zničené. Ze slavnostního odhalení studánky na státní svátek 28. října 2009 se stala akce obřích rozměrů za účasti významných hostů, televize a novinářů. Jako propagaci jsme nechali vylepit plakáty po okolí, ale druhý den byly přelepené produkcí z Brna. Ukázalo se, že když děláte něco nadregionálního a chcete pozvat lidi z celého okolí, musíte třeba obtelefonovat všechny obce a požádat, aby o akci informovali. V té době nebyla žádná platforma, která by umožňovala komunikovat regionálně. My jsme měli na portálech základ – zpravodajství, nabídky pracovních míst, ale chyběla nám vývěsní plocha, kam by bylo možné dávat pozvánky na akce. Tak jsem se naštval a naprogramoval základ dnešního kalendáře akcí.

Regionální portály postupně přibývaly – Blanensko, Židlochovicko, Pohořelicko, Ivančicko a Velkobítešsko...

Portály v dnešním grafickém konceptu a funkčnosti byly spuštěny před deseti lety, 1. 8. 2011. Připadají mi jako vhodná platforma pro propojování lidí mezi sebou a jejich spolupráci. Jedno z prvních mediálních partnerství, které jsme uzavřeli, bylo při organizování celorepublikové akce Ukliďme Česko. Tím, že jsme regionální, můžeme informovat o jednotlivých úklidových akcích. Lidé se dali dohromady a řekli si „místo výletu půjdeme uklízet“. Tímto způsobem se dají podporovat místní iniciativy na různých úrovních.

 
V roce 2012 nastal boom nových regionů – přibylo dalších osm. Takový nárůst se už neopakoval, co jej způsobilo?

To souvisí s tím, že jsme se s mou tehdejší japonskou partnerkou přestěhovali do Japonska. Učil jsem se jazyk, hledal si práci a dělal jsem různé certifikáty. Mezitím jsem programoval a řídil tým v Čechách. V roce 2012, kdy vzniklo nejvíc regionálních portálů, jsem je fyzicky obsluhoval z japonské Fukuoky. Se spoustou klientů i zaměstnanců jsem komunikoval telefonicky, aniž by tušili, že jim volám z Japonska. Když jsem si pak našel práci – dělal jsem datového vývojáře v tokijském Rakutenu – na regiony nezbyl tolik čas.

 
Vnímal jste nezvyklost té situace?

Moje partnerka to komentovala tak, že myslím globálně, ale jednám lokálně. Think globally, act locally. Budu parafrázovat slova Václava Havla, který říkal, že identita je formována právě tím, že se setkáváte s jinými kulturami. Ne tím, že se budete před okolním světem uzavírat ve strachu, aby jste nepřišli o něco „českého“. Právě otevřenost vám dává možnost si uvědomovat, kdo jste a jaké máte hodnoty. V Japonsku jste najednou hrdí třeba na to, že jste ze stejné země jako Věra Čáslavská, a přitom jste se před tím o ní nikdy nezajímali.

 
Spatřoval jste ve svých kořenech hodnotu?

Pro mě bylo deset let s mojí tehdejší japonskou partnerkou neuvěřitelně obohacujících. Ptala se mě na věci, na které se Čech neptá. Dívala se na stejné situace jinýma očima. To, že jsem vedl různé iniciativy, jako např. stavbu obecního muzea v Zastávce, nebo rekonstrukci Masarykovy studánky, bylo do jisté míry způsobené tím, že ona mě neustále formovala v tom, chápat vlastní identitu a kulturní dědictví, které máme. Přál bych si, aby regionální portály byly takové jakési okno do naší identity, našich tradic, abychom měli možnost poznat sami sebe – region, ve kterém žijeme.

 
Ukazují to regionální portály?

Vždycky mě fascinovali šikovní lidé, nové nápady. Začíná to někde nenápadně, pokradmu, nějaký nadšenec se do něčeho zakousne a jde za tím. Z malých věcí, z velkého nadšení a důvěry vzniká hodnota. To je podtext regionálních portálů. Myslím, že je hrozně důležité, aby nejrůznější iniciativy měly prostor a aby se jejich věci trochu pomohlo.

Nás třeba jako velmi málo webových stránek indexují největší marketingové agentury v České republice NEWTON Media a Monitora. Prakticky to znamená, že když publikujeme nějaké téma na regionálních portálech, tak je automatizovaně zpracované a dostane se do rešerší velkých redakcí novin a časopisů v celé republice. Našich témat se potom chytají velká média. Jsme taková startovní čára.

To se děje?

Ano, a máme z toho velkou radost. Nemáme samozřejmě zpětnou vazbu ke všemu, ale když se např. v Rosicích obnovovaly po padesáti letech hody a my o tom úplně na začátku zveřejnili noticku, tak s organizátory této akce následně vyšly rozhovory v celostátních denících.

 
Jak se rozvíjel okruh redaktorů a kolik je dnes za regionálními portály lidí?

V první redakční radě byli spolužáci Katky Rusnákové ze zastáveckého gymnázia a občas se k nám přidávali další lidé. Tištěnou verzi E-METRA připravoval Vašek Němec, kterého zajímala typografie a stylistika – to byla obrovská škola jak texty zpracovávat, zvláště ty od externích přispěvatelů. Tištěná verze nás limitovala rozsahem, učili jsme se dělat klasickou vydavatelskou práci. Připravovali jsme ji dva roky a zpravodaj jako měsíčník prodávali v různých obchodech a na novinových stáncích nejen na Rosicku, ale i Oslavansku. Hrozně nás to bavilo.
Dnes se o obsahovou stránku stará zhruba deset lidí. Máme tři programátory a spoustu konzultantů, kteří nám často pomáhají radami. Za dobu dvaceti let se na regionech podílelo téměř sto dvacet lidí. Spousta redaktorů a redaktorek s námi spolupracuje dlouhodobě.

Máte i profesionální redaktory?

Ano, zaměstnáváme také redaktory, kteří vystudovali žurnalistiku. Někteří redaktoři zpracovávají specifická témata z určitých oblastí.

 
Jakou roli sehrál v rozvoji regionálních portálů Impact Hub?

Když jsem se na podzim roku 2016 vracel z Japonska, tak jsem chtěl z volnočasové aktivity udělat projekt, který bude dlouhodobě udržitelný. Po příjezdu do České republiky moje první cesta vedla do Impact Hubu v Brně, což je jeden z největších coworků v Evropě. Díky tamní komunitě, servisu Impact Hubu a třech letech práce se nakonec podařilo z regionálních portálů udělat ziskový projekt.

Impact Hub má neuvěřitelnou komunitu různých živnostníků, lidí s nápadem, se startupy, kteří chtějí posunout svět k lepšímu a navzájem si v tom pomáhají. S regiony mi pomáhalo velké množství lidí. Učil jsem se tam nejenom technické dovednosti, díky kterým jsme např. desetkrát zrychlili webové stránky, ale také marketing a public relations. Měl jsem mentora, který mě učil prodávat a přemýšlet, jakým způsobem mohou být portály finančně nastaveny. To nebylo jednoduché, protože jsem chtěl, aby šlo o otevřený web, kde každý může zadarmo hledat zaměstnance, propagovat svoje produkty, nabízet služby, zvát lidi na kulturní akce nebo prodávat vstupenky. Neměla tam být žádná vstupní bariéra. Pokud máte takovýto klíčový požadavek, pak je těžké hledat cestu, jak můžete být ziskoví. Nakonec se to ale podařilo škálováním – publikování jakéhokoliv obsahu na domácím regionálním portále je vždy zdarma, ale pokud uživatelům jejich domácí portál nedostačuje, mohou za malý poplatek oslovit další čtenáře z okolních regionů.

Jsou mezi těmito jednadvaceti portály významnější rozdíly?

Je obrovský rozdíl mezi regiony, které jsou v blízkosti Brna a těmi na začátku Vysočiny, jako např. Moravské Budějovicko nebo Třebíčsko. Čím jdete od Brna dále, tím zřetelnější je rozdíl ve struktuře průmyslu a služeb. Regiony blízko Brna mají větší příležitosti kulturního vyžití a je v nich i více firem. V těch vzdálenějších není tolik pestrá nabídka volnočasových aktivit. Bezesporu je tam důležité zase jejich spádové město. Vzhledem k tomu, že každý náš portál je vystavěn stejně, jsou rozdíly vidět třeba v počtu akcí v kalendáři.

 
Existuje možnost přidávat další regiony?

Určitě. Máme ambici tímto konceptem postupně obsáhnout celou republiku. Aktuálně připravujeme regionální portály pro okolí Prahy.

Nadále pod názvem Regiony Brněnska?

Pražské regiony budeme prezentovat pod značkou Středočeské regiony. Osvědčuje se nám koncept, kdy máte na jedné webové stránce přehledně veškeré dění z regionu, kde žijete. Najdete tam telefon na doktora, nabídku místního truhláře, inspiraci kam na víkend, kde najít práci nebo nové bydlení a zároveň se dozvíte, jaká je situace třeba nyní s koronou.

Pokud byste v regionech hledali tyto informace tradiční cestou přes vyhledávače, tak jich spoustu vůbec nenajdete, nebo jsou roztříštěné po různých webech. Tím, že regionální portál lidé berou za svůj, jako svůj domácí portál, setkáváme se také třeba s tím, že firmy publikují své nabídky práce jenom u nás. Nepotřebují inzerovat jinde, protože hledají zaměstnance z okolí a přes naše portály se jim ozve dostatečný počet uchazečů.

Sledujete i jiné regionální weby a nacházíte na nich inspiraci?

Pořád se snažíme naše služby rozšiřovat a vylepšovat, takže nejenom, že se díváme na podobné weby, ale také pozorně nasloucháme našim uživatelům. Když se někde objeví něco, co nám přijde fajn mít a lidem v regionech by to pomohlo, tak to postupně implementujeme a programujeme.

Jakým způsobem s vámi uživatelé portálů komunikují?

Většinou je to tak, že něco potřebují a nedokáží to nastavit. Pro nás je zpětná vazba velmi cenná, protože neustále zjišťujeme, že jsme uzavřeni ve vlastní bublině a nedokážeme dohlédnout, jakým způsobem mohou uživatelé portály používat.

 
Když mluvíte o uživatelích, máte na mysli jejich dvě skupiny – čtenáře portálů a firmy, které na nich inzerují?

Přesně tak, ale ta hranice mezi nimi se neustále stírá. S portálem můžete interagovat různým způsobem. Jednou si tam čtete článek, jindy si zadáte inzerát na pronájem bytu. Nyní připravujeme možnost vytvořit si vlastní profil uchazeče o práci a odpovídat pohodlně na nabídky práce různých zaměstnavatelů. Následně můžete sledovat jejich reakce, jak je to běžné u specializovaných pracovních serverů.
Naše unikum je, že když publikujete nějaký obsah, např. hledáte zaměstnance, dostanete několik služeb najednou – vaši pracovní nabídku zveřejníme na webu, zároveň ji rozešleme uchazečům e-mailem, zobrazíme v tzv. boxíku na hlavní stránce Seznam.cz a pošleme Googlu k indexaci. Dokonce umíme inzerát automatizovaně publikovat až na 42 facebookových stránkách. Portál tedy funguje jako jakýsi rozcestník, který vám zjednodušuje práci.

Jak probíhá spolupráce s místními zpravodaji?

V místních zpravodajích se často objevují zajímavé informace. Jsou to periodika, která jsou zajímavá nejen pro čtenáře z dané obce nebo města. Bývají ale špatně dostupná pro lidi mimo region. Častokrát je to tak, že o šikovných mažoretkách z jedné obce, které jsou mistryně Evropy, v sousedním regionu nikdo moc neví. To je myslím škoda. Z tohoto důvodu spolupracujeme s desítkami redakcemi místních zpravodajů a přejímáme jejich články. Zviditelňujeme něco, co v regionech je, ale informace o tom nejsou dostupné.
Na druhou stranu máme vnitřní kodex, podle kterého nepublikujeme informace bulvárního typu, například tragédie. Když se někdo vybourá v autě a zabije se, tak o tom nepíšeme. Regiony jsou malé, lidé se mezi sebou znají, a když se stane tragédie, nechceme situace zneužívat třeba k tomu, abychom si zvyšovali čtenost. Na druhou stranu se ale snažíme pomáhat policii v tom, že informujeme o majetkové trestné činnosti. Když někdo vykrádá domy, tak je to většinou tlupa, která bude příští týden vykrádat v sousedním regionu a další týden v dalším. Tyto případy publikujeme, abychom zapojili do vyšetřování obyvatele regionu a pomohli pachatele odhalit.

Od března 2015 provozujete web AkceZaBrnem.cz. Má smysl provozovat zvláštní web pro kulturu?

Dříve než si organizátoři kulturních akcí zvykli na práci s portály a začali na ně vkládat pozvánky na akce sami, tak jsme je administrovali a doplňovali ve vlastní režii. Říkali jsem si, že když dáváme dohromady kulturní kalendáře pro všechny regiony, bylo by skvělé mít web pro lidi v Brně, aby věděli, co se děje za hranicemi města. Tak vznikl web AkceZaBrnem.cz.

 
Takže to je web spíš pro Brňáky?

Přesně tak. Tento web slučuje kulturní kalendáře regionů kolem Brna. Když jsem chodil před koronou tančit, tak jsem jednou na tančírně potkal kluka, který mi říkal „člověče, existuje takový skvělý web, kde si vyfiltruješ taneční zábavy a my na ně podle toho vyrážíme“. Měl jsem obrovskou radost, že mi někdo doporučuje náš portál.

Občas slyším „je to na Facebooku“. Jenže na Facebooku jsou jenom některé akce a navíc Facebook je jenom pro určitou skupinu uživatelů. V regionech, oproti Brnu, navíc řada organizací facebookové profily ani nemá nebo je neaktualizují, protože pořádají jednu akci za rok a je pro ně pracné stránky udržovat.

Pomohlo vám při práci na regionálních portálech vaše pozdější studium regionálního rozvoje?

Vidím díky němu reálné problémy a nedostatky. Mám na mysli např. nekoncepčnost toho, že jedno město nechá postavit supermarket s odůvodněním zajištění pracovních míst, ale existují studie, konkrétně z Francie, které prokazují, že do deseti let zbankrotují všechny malé potraviny ve spádové oblasti. Pokud lidé nemají auto, tak se do obchodu nedostanou. Stěhují se do měst, která se nafukují a vznikají strukturální problémy. Společensky je to nákladné. Tratíme na tom všichni, protože venkov musí mít subvence, aby nezavřeli jejich prodejnu potravin a senioři si tam mohli koupit chleba, a město má extra náklady třeba na infrastrukturu. Takže dneska když přemýšlíme o tom, jaké nové funkce na portály přidáme, znalosti ze studia regionálního rozvoje mi asi lépe pomáhají porozumět potřebám regionů.

 
Jaký mají regionální portály za sebou největší průšvih?

Každý, kdo začal něco budovat, si prošel nějakými těžkými momenty. Když si vezmete do hlavy, že budete budovat něco skvělého čemu věříte, nakonec zjistíte, že základ je plánování a disciplína. Je důležité dělat přesně to, co projekt potřebuje, ale z počátku vůbec netušíte, co to je. Nejtěžší chvíle nastaly, když nám došly peníze na další rozvoj – to jsme museli překonat dokonce dvakrát.

Dvakrát?

Je to tak. Finančně není úplně triviální utáhnout projekt, který je ve velké míře založen na expertních znalostech. Potřebujete grafiky, programátory, marketéry nebo SEO specialisty. To jsou profese, které jsou nadstandardně honorované. Nedostáváme žádné dotace od státu ani samospráv, všechno si musíme umět vydělat sami. Pro mě je největší oříšek zvládnout finance tak, abychom nabízeli službu, která je konkurenceschopná a všechny náklady se dařilo dlouhodobě pokrýt.

Co vám v té době dávalo chuť pokračovat?

Na podzim 2018 to finančně nevypadalo moc dobře. Říkal jsem si, že to není možné – na stránky chodilo hodně lidí, měli jsme třicetiprocentní meziroční růst čtenosti. To přece není mrtvý web, který lidi nepoužívají. Potenciál tam je a musí se to nějak zlomit. Ale nebylo jasné jak.

Měli jsme připravenou novinku – e-shop, kde si firmy mohou sami nastavit zviditelnění nabídky práce. V momentě, kdy jsme službu spustili, jsme se nestačili divit, kolik zákazníků ji začalo využívat. Dokonce i ti, kterým bych ji nikdy nenabídl a nenapadlo by mě, že se jim bude hodit, např. provozovatelé škol. Měl jsem pocit, že to je ten zlom, který může regionálním portálům zajistit budoucnost. Začali jsme tuto službu vylepšovat a rozšiřovat.

Jak současná pandemická situace ovlivnila obsah a provoz portálů?

Zásadně. Regionální portály vyrostly v roce 2017 a 2018 zejména díky tomu, že jsme organizátorům pomáhali propagovat jejich kulturní akce – koncerty, open air festivaly, gastro akce apod.

Na Brněnsku jsme mediální partner prakticky všech větších kulturních akcí od Folkových prázdnin v Náměšti, přes Slavnosti chřestu v Ivančicích až po boskovický Festival pro židovskou čtvrť. Od té doby, co je korona, bylo všechno zrušeno. Klesly nám tržby od těchto zákazníků, ale naštěstí se nám podařilo propad vykrýt tržbami od firem, které přes nás hledají zaměstnance nebo propagují svoje služby.

 
Vy jste také zprostředkovávali pomoc v době pandemie. Jak?

Před rokem jsme zpracovávali různé speciály ve spolupráci s krajem a připravovali jsme základní informační servis ohledně dopravy a nabídek pomoci dobrovolníků přímo v regionech. Jako pomoc restauracím jsme jim nabídli možnost bezplatně propagovat polední menu. Informovali jsme také o tom, kde se šijí roušky, které nemocnice mají nedostatek ochranných prostředků aj. Využili jsme portály k tomu, aby se lidé mohli mezi sebou propojit.

Dnes je naše role informovat o aktuálním dění, takže připravujeme servis o počtu nemocných, přípravách očkování a podobně. Nabídli jsme pomoc dobrovolnické iniciativě Cesta ven, která sdružuje komunikační agentury a pro úřad vlády vede kampaň k očkování. Poskytujeme naše kapacity zdarma, abychom podpořili zvládnutí pandemie.

Kam si přejete regionální portály posunout?

Připravujeme mobilní verzi portálů, aby byl jejich obsah snadno dostupný a dobře čitelný i na mobilních telefonech. To bude velká změna, na které pracujeme už několik měsíců.

Snažíme se také rozšiřovat jednotlivé služby, třeba aby podnikatelé měli přehlednou paletu nástrojů, jak podpořit své podnikání. Každý region bude mít také svůj profil na Twitteru.

Jaký pocit máte ze své práce na regionálních portálech za posledních dvacet?

Odpovím vám přirovnáním. V Japonsku na posvátné hoře Hiei u Kjóta v chrámu Engaku hoří plamínek. Ten plamínek tam hoří 1 200 let. Aby se udržel, je třeba každý den doplnit olej. To samo o sobě není nic náročného, ale když zapomenete olej přilít, plamínek zhasne. Z toho plynou dvě poučení: „nedbalost je tvůj nepřítel“ a „malými krůčky dosáhneš velkých věcí“.